S04E02 - Makak roku 2025 - Ňunínci
Tak co? Přiznejte se. Jak moc jste se na tenhle duel těšili? A kdo je z pánů ten větší makak, a zaslouží si postoupit do finále?
Filip Turek – motoristický messiah s hlavou hranatější než jeho politický program
Filip Turek je fenomén, který do politiky nevkročil – tam proletěl jako rychlík bez brzdy. Motoristický influencer, jehož hvězda vyletěla rychleji než tachometr jeho oblíbených sporťáků, se stal jedním z nejkontroverznějších poslanců nově zvolené Poslanecké sněmovny. Je čestným prezidentem strany Motoristé sobě, která věří, že stát by šlo řídit lépe – ideálně jako dálnici bez limitů, bez kontrol a bez Bruselu. Ale to už dnes zní skoro jako druhé heslo pro „život bez odpovědnosti“.
Není třeba Filipa dlouze představovat – jeho reputace je pevně spjata s řadou skandálů, které by v době sociálních sítí snadno zaplnily archiv jedné třetiny české politiky. Už během europarlamentních kampaní se objevily staré fotografie, kde pózoval s předměty nebo symboly, které odborníci označili za neonacistické, včetně helmy s odkazem na řeckou extrémní stranu Golden Dawn nebo fotografií s předměty spojenými se symbolikou SS. Ačkoliv Turek tvrdil, že je sběratelem a nikoli sympatizantem, kauza jeho nominaci do funkce komplikovala už tehdy.
Po volbách ale kontroverze nezmizely. V říjnu 2025 Deník N zveřejnil archiv jeho starších příspěvků na sociálních sítích, kde měl publikovat rasistické, sexistické či homofobní výroky, což vedlo k ostré kritice veřejnosti a občanských osobností, včetně podepsaného prohlášení Chartistů a dalších signatářů Charty 77. Policie se kvůli těmto příspěvkům začala zabývat jeho případy jako možnými trestnými činy v oblasti podněcování nenávisti či hanobení skupiny obyvatel, což je situace, s níž se česká veřejnost a instituce setkaly jen zřídka.
Kauza tak silně ovlivnila povolební vyjednávání, že prezident republiky Petr Pavel opakovaně naznačil, že by Turek nebyl vhodným kandidátem na ministerský post. Jeho nominace na post ministra životního prostředí byla deklarována, ale Hrad dal jasně najevo skepsi ohledně jeho způsobilosti a chování jako veřejného činitele.
Navrch tomu všemu se Turek ocitl i ve vleku dalších obvinění a afér. Ve veřejně dostupných zprávách se objevilo i trestní oznámení jeho bývalé přítelkyně z června 2025, v němž ho obvinila z násilí a znásilnění; Turek tato obvinění odmítl. Ještě dříve se jeho minulost objevovala ve spojitosti s incidentem z roku 2017, kdy u svého vozu zanechal kresbu šibenice a loveckou nábojnici – incident, který nakonec policejně vyřešen jako přestupek
Filipova politická role je dnes více než kdy jindy spjata s konfliktem mezi obrazem a realitou. Zatímco on sám a jeho příznivci mluví o tom, že jsou jazýčkem na vahách a „řídí“ budoucnost české vlády, jeho kritici vidí spíš politickou zátěž, která vrhá stín na celou koalici a ztěžuje legitimitu jejího vzniku.
V makakově panteonu tak Filip Turek představuje archetyp politika, který přijel do politiky přes kopec, pod plynem a s kamerou na helmě – a zůstává tam spíš jako varovný příklad než jako konstruktivní aktér. Muž, jehož minulost je plná skandálů, který se tváří jako „obyčejný člověk“, ale jehož výroky, gesta a chování otřásly veřejnou debatou a vyvolaly odpor jak občanské společnosti, tak i hlavy státu. A zatímco on sám pokračuje v odmítání obvinění a popírá nevhodnost svých výroků, zůstává skutečnost, že jeho politická kariéra je pevně spjata s konflikty, které sotva bude schopen zcela vysvětlit nebo odčinit.
Petr Macinka – motoristé, klima a „zelená krev“
Petr Macinka je dlouholetý spolupracovník Václava Klause, ideový pokračovatel klausovského vesmíru a dnes předseda strany Motoristé sobě. Politického projektu, který vznikl z jednoduché, ale účinné myšlenky: pokud svět směřuje k omezení emisí, udržitelnosti a nějaké formě odpovědnosti, je potřeba proti tomu postavit volant, spalovací motor a pocit ukřivděné svobody. A kdo jiný by měl takovou formaci vést než muž, který v ekologii vidí spiknutí a v cyklostezkách předsíň totality?
Macinka se dlouhodobě profiluje jako hlas „rozumu proti zelenému šílenství“. Klimatickou změnu označuje za naivní či falešnou představu, že by ji bylo možné ovlivnit lidskou činností, a jakmile přijde řeč na ministerstvo životního prostředí, dokáže vyrukovat s obrazy tekoucí zelené krve, ideologického teroru a úředníků, kteří by nejraději zakázali i fotosyntézu. Je to rétorika, která nestojí na datech, ale na emocích, a funguje přesně tak, jak má. Vyděsit, pobouřit a nabídnout jednoduchého nepřítele.
Není tedy překvapením, že si za své výroky vysloužil ocenění Zelená perla za nejvíce antiekologický výrok roku. Cena, kterou by jiní politici přijali s rozpaky, u Macinky funguje jako medaile za statečnost. V jeho světě totiž neexistuje špatná publicita, pouze nedostatečně hlasitý odpor proti „zeleným fanatikům“. Pokud vás kritizují ekologové, děláte to správně. Pokud vás chválí, je třeba přidat.
Motoristé sobě pod jeho vedením představují politiku návratu do světa, který už neexistuje, ale v nostalgii působí uklidňujícím dojmem. Svět bez emisních norem, bez regulací, bez cyklistů a ideálně i bez odborníků. Macinka se stylizuje do role obránce obyčejných řidičů, přestože jeho recepty by ve výsledku uškodily právě jim. Zdražení energií, klimatické dopady a environmentální problémy se totiž neptají na politický program. Jen přijdou. Později. Tvrději.
Jeho politický styl je konfrontační, teatrální a často záměrně přehnaný. Nejde o řešení, ale o boj. Nejde o správu, ale o symboly. Zhasnout semafory, srovnat cyklostezky se zemí a následně vysvětlit, že to celé je ve jménu svobody. Svobody chápané výhradně jako právo dělat cokoli bez ohledu na následky. Pokud se někdo ptá, co přijde potom, odpověď zní: to už nebude náš problém.
Macinka se navíc dokázal zapsat i v oblasti, kde se jeho kritika establishmentu poněkud zadrhla o realitu. V majetkovém přiznání opomněl uvést spoluvlastnictví ukrajinské firmy. Drobný detail, který by u jiných politiků vyvolal morální dilema, ale v jeho ideovém okolí působí spíš jako folklór. Zapomínání je zde vnímáno spíše jako dovednost než vada, zejména pokud se pohybujete v blízkosti politických škol Andreje Babiše, SPD, PRO či Trikolory.
Druhým sólokaprem, kterým se Macinka zapsal, je implicitní představa, že pokud se ekologická opatření zruší, ekologická krize zmizí sama. Je to myšlenkový zkrat hodný dětské logiky: když zavřu oči, monstrum odejde. Jenže realita funguje jinak. Odložené problémy nezmizí, pouze se akumulují. A když se vrátí, bývají nepříjemnější, dražší a bolestivější. Asi jako věci, o kterých se nemluví, dokud nejsou všude.
V makakově panteonu představuje Petr Macinka archetyp ideologa volantu. Muže, který si spletl svobodu s absencí odpovědnosti a politiku s permanentním kulturním bojem. Není to technokrat, není to správce, není to vizionář. Je to hlasitý tlampač odporu proti změně, zabalený do slovníku obyčejného člověka, který by nejraději jel dál rovně, i kdyby silnice už dávno skončila.
Petr Macinka tak není jen předsedou marginální strany, ale symptomem doby, v níž se složité problémy řeší popřením a odborné argumenty nahrazují metafory o krvi a totalitě. Motoristé sobě v něm mají ideálního lídra. A Makak roku kandidáta, který dokazuje, že někdy stačí hodně křičet, hodně brzdit a tvářit se, že couvání je vlastně jízda vpřed.
A to je naše sestava pro S04E02. Teď je řada na vás: vyberte, kdo z nich si letos nejvíc zaslouží posunout se v makačím žebříčku výš. Všichni pro to udělali maximum – někdo aktivismem, někdo tvrdou prací, někdo diplomy a někdo prostě jen tím, že nikdy nedokáže zavřít pusu. Vybrat můžete jednoho favorita!
Připomínáme, že od semifinále se výsledky ankety dozvíte až po jejím ukončení!
Odkaz na předchozí duel S04E01
Koho pošlete do finále?
Hlasování v této anketě skončilo. Níže vidíš výsledky.