web statisticsvisitor activity tracker

Dlouholetý šéf extrémně pravicové DSSS, nostalgik po „tvrdém pořádku“, který nikdy nepochopil, proč českým voličům stačí jeden Babiš a proč nechtějí rovnou celý katalog z hnědého eshopu. V makak-aréně je to pamětník, co byl radikál ještě dřív, než to bylo „cool“ na Telegramu.

Tomáš Vandas: předseda, kterému se rozpadla strana, ale nikdy nechuť k „tvrdému pořádku“

Tomáš Vandas je matador české krajní pravice, člověk, který stál u zrodu Dělnické strany a později Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), a který už desítky let nabízí pořád ten samý politický produkt: „tvrdý pořádek“, národní čistotu a jednoduché odpovědi na složité problémy. V době, kdy se dnešní makaci radikalizují na Telegramu, byl Vandas extremista ještě z analogové éry – z plakátů, letáků a pochodů.

Narodil se v roce 1969 v Praze, vyučil se instalatérem, později si doplnil vzdělání na průmyslovce a v devadesátkách zakotvil u republikánů Miroslava Sládka, kde se postupně vypracoval až na generálního tajemníka SPR-RSČ. Když Sládkův projekt padal ke dnu, Vandas si založil vlastní loď: v roce 2003 se stal zakladatelem a předsedou Dělnické strany, kterou vedl až do jejího soudního rozpuštění v roce 2010.

Od rozpuštěné Dělnické strany k DSSS: stejný obsah, jiný obal

Dělnická strana byla českými soudy a experty označena za krajně pravicovou, extremistickou až neo-nacistickou stranu. Nejvyšší správní soud ji v roce 2010 rozpustil s tím, že její činnost směřovala k rozvrácení demokratického státu a systematicky podněcovala nenávist vůči Romům a dalším menšinám. Vandas se tím ale nenechal odradit – prakticky vzápětí přepnul brand: na scénu vstoupila Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), navazující projekt se stejným obsahem a stejným předsedou.

Od roku 2010 do roku 2024 tak Vandas stál v čele DSSS jako její dlouholetý předseda, pravidelně kandidoval ve volbách (s trvale mizerným výsledkem) a snažil se cpát do každé veřejné debaty, kde šlo mluvit o „nepřizpůsobivých“, migrantech, muslimech nebo EU. V lokální politice se mu ovšem podařilo uchytit alespoň jako zastupitel v Bílině – ideální testovací polygon pro slogany o „bezpečných ulicích“.

Extrémismus jako životní styl

Programově je Vandasův svět naprosto čitelný: silně nacionalistický, protiromský, protiimigrační, proti-muslimský, s fetišem „tvrdého pořádku“ a „národní spravedlnosti“. Analýzy českého extremismu i mezinárodní zprávy řadí Dělnickou stranu a následně DSSS mezi typické krajně pravicové, xenofobní, nenávist šířící subjekty, které dlouhodobě těží z napětí vůči Romům a z migračních krizí.

Soudy i bezpečnostní složky popsaly DSSS jako stranu, která:

  • přebírá symboliku a rétoriku neonacistických hnutí,
  • organizuje pochody a akce v místech s vypjatými vztahy s Romy,
  • a systematicky pracuje se strachem z „nepřizpůsobivých“ a „cizinců“.

Vandas se samozřejmě veřejně distancuje od nálepky neo-nacisty, ale v praxi se nikdy nedokázal zřetelně odstřihnout od militantních skupin, se kterými pochodoval, ani od výroků, za které byl on sám i další členové stranické špičky trestně stíháni a odsouzeni.

Politická kariéra porážek

Kromě pravidelného účinkování v roli „šéfa dělníků v bomberu“ se Vandas několikrát pokusil prorazit i do vyšších pater politiky:

  • Senátní volby 2010 – kandidoval, ale získal necelých 6 % hlasů.
  • Prezidentské volby 2013 – oznámil kandidaturu, ale nebyl schopen nasbírat potřebných 50 000 podpisů, takže zůstalo jen u tiskových konferencí.
  • Parlamentní volby – DSSS se opakovaně pokoušela překročit alespoň pár procent, ale skončila v kolonce „ostatní strany“.

Z akademického pohledu je Vandas skvělým příkladem, jak tvrdé extremistické jádro v Česku existuje, ale naráží na limit voličů, kteří chtějí „někoho tvrdého“ – a proto raději berou Babiše, Okamuru nebo jiné líbivější balení. V makak-aréně tak Vandas trochu připomíná chlápka, co prodává originální nazouváky z hnědého katalogu na stánku vedle hypermarketu „mainstreamového populismu“ – všechno je moc, ale nikdo to nechce kupovat ve 100% verzi.

Radikalismus před Telegramem

Dnešní dezolátní scéna se odehrává na sociálních sítích, v tiktokových videích a na Telegram kanálech. Vandas ale pochází z doby, kdy se radikalismus dělal pochodem, transparentem a letákem. Stál v čele stran, jejichž akce se objevovaly v policejních zprávách, ve zprávách o extremismu ministerstva vnitra i v rozsudcích soudů.

V makačím univerzu je tak pamětník: chlap, který byl otevřený radikál dřív, než to bylo „cool“ v podobě X-space, livestreamu a kryptodonate linku. Přestože se dnes kolem něj prohání mladší konkurence s lepším internetovým marketingem, Vandas zůstává symbolickým dědečkem české organizované krajní pravice.

V Makaku Roku ho tak můžeme klidně uvést jako: „člověka, který roky budoval neonacistickou a extremistickou scénu na full time, aby zjistil, že v éře Babiše, Okamury a TikToku se jeho program vrátil do škatulky příliš upřímný“.

Zdroje