web statisticsvisitor activity tracker

Veterán mediální a politické scény, dnes spojený s Trikolorou a dalšími anti-bruselskými proudy. Magistr nostalgie po „staré dobré“ televizi a politice, kde je jasno, kdo je nepřítel – ideálně Brusel. Petr je klon Ševčíka, a to jak mentálně tak vizuálně. Píšeme to takto otevřeně proto, že poměrně velká část populace pokládá Štěpánka a Ševčíka za jednu a tu samou osobu.

Petr Štěpánek: Nostalgik mediální éry, který bojuje s Bruselem místo s reklamními bloky

Petr Štěpánek je zvláštní úkaz české mediálně-politické krajiny. Veterán televizních rad, politický komentátor, hudebník a muž, který se dokázal pevně zakořenit v roli člověka, jenž vždycky ví, kdo za to může — a pokud to není Brusel, tak je to minimálně „progresivismus“, „neomarxismus“ nebo jiný strašák, který se mu hodí do aktuální skrumáže.

Štěpánek strávil roky v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, později se zapsal do povědomí jako hlas hlasitější části Trikolory a jako publicista, který dokáže na jakékoli téma nalepit nálepku o úpadku Západu, tyranii EU nebo zhoubnosti liberální demokracie. Přitom styl, se kterým komunikuje, působí dojmem, že se mu nejvíc stýská po době, kdy vrcholem moderní komunikace byla analogová televize a telefon měl šňůru.

Štěpánek je typ makaka, který se pohybuje mezi světy: částí patří do politiky, částí do médií a částí do rockové scény. A právě tato kombinace mu umožňuje volně přecházet mezi rolemi:

  • Stařičký bard „pravdy“, který varuje národ před EU
  • Televizní pamětník, který ví, jak by se to dělalo správně
  • Politický komentátor, který vždycky najde viníka

Přestože jeho rétorika často klouže do anti-evropského patosu, Štěpánek se prezentuje jako obránce „normálnosti“ a „starých hodnot“. Z jeho textů a výroků často čiší touha vrátit se do éry, kdy politické dění bylo jednodušší, kdy EU neexistovala a kdy se televize dělala podle manuálu z roku 1987.

Jeho diagnóza moderní mediální doby je vesměs jednoduchá: za všechno může Brusel, progresivisté nebo rozklad hodnot. A pokud se mu někdo pokusí vysvětlit, že svět je o něco složitější, reaguje s noblesou muže, který už si zažil své a odmítá uvěřit, že realita se změnila bez jeho svolení.

V rámci Makaka Roku zastupuje Štěpánek kategorii: „Nostalgie jako politický program“. Program, kde odpověď na všechny otázky zní: vrátit se zpátky, ignorovat současnost a ideálně zavřít hranice před modernitou.

Pro své publikum je ikonou konzervativního vzdoru. Pro kritiky pak ukázkou toho, jak se člověk může přehoupnout z role mediálního experta do role profesionálního rozhořčence, kterému současný svět jednoduše nevyhovuje.

Proč je Petr Štěpánek ideální Makak roku

  • Dlouhodobá posedlost Bruselem – univerzální viník na všechny krizové situace.
  • Věčný stesk po staré televizi – kde nebyl internet, nebyly eurovolby a nebyly problémy.
  • Trikolorová rétorika – kombinace nostalgie, národovectví a protievropské poezie.
  • Role „pamětníka“ – působí dojmem, že kdyby se vrátil rok 1992, všechno by jelo jako po másle.
  • Výrazné působení v anti-EU bublinách – texty, statusy a rozhovory, které vždycky najdou cestu k publiku, co věří, že EU chce vypnout české plynárny a zakázat smažený sýr.

Zdroje