Profil: Pavel J. Hejátko

Typický intelektuál alternativy: dlouhé statusy, odkazy na „studie“, co kolují jen v uzavřených skupinách, a nekonečné livestreamy o tom, jak se na nás všechno „chystá“. Dokonalý makak pro ty, kteří milují, když jim někdo dvě hodiny vysvětluje, že nic není náhoda.

Pavel J. Hejátko: dvouhodinový status v lidské podobě

Pavel J. Hejátko je básník, písničkář a publicista, který se z poezie a folkových koncertů plynule přelil do role intelektuála alternativní scény. V anotacích působí nevinně: autor několika básnických sbírek, nominace na Magnesii Literu, písně hrané na festivalech a v malých klubech. V praxi se z něj však stal živý dvouhodinový status – muž, který dokáže udržet monolog o „skutečné pravdě“ tak dlouho, až i facebookový algoritmus jde radši spát.

Hejátko se na alternativě profiluje jako „básník-disident“: člověk, který podle svých i cizích slov stojí proti „oficiálnímu narativu“, je údajně perzekvovaný režimem a umlčovaný mainstreamem. Ve svém okolí vystupuje jako ten, kdo „říká nahlas to, co si ostatní netroufají“, ať už jde o pandemii, politiku, společenský systém nebo „skryté souvislosti“ světových dějů. Přirovnání ke Karlu Krylovi už padlo – jen místo okupace 1968 řeší lockdowny a vakcíny.

Od poezie k „covidové hymně“ a manifestům

Na veřejnosti se Hejátko objevil původně jako kontroverzní básník a písničkář, jehož texty oscilují mezi protestní poezií a osobní zpovědí. Má za sebou několik básnických sbírek a nahrávek, včetně alba, která mu vysloužila pozornost literárních rubrik a hudebních recenzí. V regionech vystupoval na autorských čteních a recitálech jako „básník nové doby“.

Během pandemie covidu ale udělal krok, díky kterému se z regionálního básníka stal symbol pro část protestního publika: napsal a nazpíval píseň, která se po internetu šířila jako jakási „neoficiální hymna“ odporu proti opatřením. V médiích ji představovali jako skladbu, která dává hlas těm, kteří se cítí omezení, unavení a naštvaní. Z hudebního čísla se tak stala politická vizitka.

Od té chvíle nabral jeho veřejný obraz úplně jiný směr: básník s kytarou se proměnil v komentátora pandemie, režimu a celé civilizace. K poezii přibyly dlouhé statusy, otevřené dopisy vládě a prezidentovi, rozhovory na alternativních platformách a vystoupení, kde mluví o „diktatuře opatření“, „výprodeji svobody“ a „zradě elit“. Z umělce se stala figura, která se snaží najednou vysvětlit úplně všechno.

JXD k Pavlu J. Hejátkovi 03/2024 - od roku 1999 zavřen celkem pětkrát, dohromady strávil ve vazbě zatím dvacet dva měsíců. Finanční pokuty zatím v celkové výši třicet pět tisíc korun. Aktuálně odsouzen na čtyři roky a dva měsíce s pětiletou podmínkou, kterou právě porušil.

Intelektuál alternativy: studie, odkazy, konspirační pavouk

V prostředí alternativních médií působí Hejátko jako typický „thinker“ – člověk, který ke každému tvrzení přidá tři odkazy na „studie“, PDF nebo blogy, které se šíří hlavně v uzavřených skupinách. Formálně to vypadá jako pečlivá práce s prameny; obsahově jde často o směs pochybných zdrojů, vytržených dat a subjektivních interpretací, které mají jedno společné: potvrzují, že nic není náhoda a všechno je součástí velkého plánu.

V jeho podání se:

pandemická opatření stávají „hranicí diktatury“,
liberalismus je „výprodej iluzí“ a rozklad společnosti,
vláda a instituce nejsou omylné, ale záměrně zlé,
a každý nesouhlas je důkazem, že „ještě nejste probuzení“.

Hejátko tak plní typickou roli makaka-intelektuála: jeho publikum nechce slyšet stručnou informaci, chce slyšet výklad světa. A on jim ho dodá, nejlépe v podobě dvouhodinového videa nebo textu na několik obrazovek, proloženého odkazy, citacemi a patosem.

Livestreamový prorok „nic není náhoda“

V ekosystému alternativy funguje Hejátko jako člověk, na kterého se obrací ti, kteří mají pocit, že za vším je něco víc. Dlouhé livestreamy, emotivní recitace doprovázené komentářem, otevřené dopisy – to je jeho aréna. Každá událost – od covidu přes volby až po válku – se u něj stává další kapitolou v nikdy nekončícím příběhu o „systémové lži“ a „probouzení národa“.

Hejátko bývá některými weby líčen jako „mučedník a disident“: údajně perzekvovaný, opakovaně trestaný, cenzurovaný a vytlačovaný z veřejného prostoru. V jeho vlastním narativu to jen potvrzuje, že má pravdu – protože kdyby ji neměl, „nesnažili by se ho umlčet“. Výsledkem je uzavřený kruh, kde každá kritika nebo sankce automaticky slouží jako další důkaz spiknutí.

Pro fanoušky Makaka Roku je tak Hejátko dokonalý kandidát pro segment publika, které miluje, když jim někdo dvě hodiny vysvětluje, že nic na světě není náhoda. Ideálně s kytarou po ruce, aby se mezi dvěma přednáškami dala ještě přidat píseň o zradě, pravdě a systému.

Proč je Pavel J. Hejátko makak intelektuální sekce

Básník a písničkář, který se z literatury přesunul k alternativnímu komentování politiky a pandemie.
Symbol „covidové opozice“ – autor písně, kterou část publika přijala jako protestní hymnu období pandemie.
Intelektuál uzavřených skupin – rád cituje „studie“ a materiály mimo hlavní proud, které vždy potvrdí jeho pohled.
Livestreamový prorok – dlouhé monology o tom, jak je všechno propojené a jak oficiální verze „nemůže být pravda“.
Samoprohlášený disident – alternativní média ho stylizují do role oběti režimu, což posiluje kult jeho osoby v dané bublině.