Profil: Pavel Cimbál

Věčný spolukomentátor a chansonnier dezinformačních streamů, který s vážnou tváří dokáže probrat cokoli od geopolitiky po ezoteriku. Působí jako ten, co se ke stolu přisedl „jen na kafe“, ale zůstává na každé živé vysílání. Zvědavec, který má vždy připravený další „jen takový dotaz“.

Pavel Cimbál: věčný spolukomentátor, který se do každého streamu „jen na chvilku přidal“ a už nikdy neodešel

Pavel Cimbál je typ makaka, kterého si na první dobrou možná ani nevšimneš. Na rozdíl od hlavních hvězd dezinformačních scén nevyskakuje sám do popředí jako hlavní řečník – on si prostě přisedne ke stolu. Nejdřív „jen na kafe“, pak „jen na jeden stream“, potom „jen krátký komentář“, a než se člověk naděje, je z něj stálý spolukomentátor, glosátor a chansonnier dezinformačních přenosů.

Vystupuje jako programátor, bývalý vysokoškolský pedagog, IT specialista, glosátor a obhájce svobody slova. V rozhovorech se rád představuje jako „zapálený elektronik, milovník přírody a elektronické hudby, troll a hater“, který jen „říká věci na rovinu“ a brání se cenzuře. Zní to skoro romanticky: křemíkový rytíř svobody slova. Jenže tahle legenda má docela drsný podtext.

Cimbál roky působil v technickém prostředí a na univerzitě, což mu dodává punc „technicky vzdělaného experta“. A právě tenhle status pak v dezinformačních kruzích využívá naplno: vystupuje jako člověk, který „rozumí technologiím, algoritmům i propagandě“, a tudíž má mandát vykládat lidem, jak to doopravdy je – od covidu, přes válku na Ukrajině, až po údajnou cenzuru „nepohodlných názorů“.

Od „troll a hater“ k proruskému ansámblu

Cimbál se na části českého internetu etabloval jako stálý účastník alternativních streamů a videí. Objevuje se po boku různých figur – od národoveckých YouTube kanálů až po projekty, které otevřeně tlačí proruské narativy a vykreslují Západ jako zkažené impérium lži.

V těchto vysíláních má specifickou roli: není to ten, kdo hystericky křičí do megafonu. Cimbál se stylizuje do polohy „rozumného, přemýšlivého, klidného hlasu“, který všechno „jen analyzuje“, „jen se ptá“ a „jen uvádí kontext“. Přitom spolehlivě dovede každý rozhovor do bodu, kdy:

Západ je pokrytecký a agresivní,
NATO je nebezpečná mašina na války,
Rusko je líčeno minimálně jako „pochopitelně reagující“, když ne rovnou jako obránce,
a kdokoli mluví o dezinformacích, je podle něj „cenzor“ nebo „elf“.

Na první poslech to zní jako filozofický dialog u vína, ale po pár minutách si všimneš, že veškeré kyvadlo reality se systematicky vychyluje směrem k Moskvě.

„Jenom otázky“ aneb geopolitika, ezoterika a pocitové právo v jednom streamu

Cimbálova zvláštnost spočívá i v tom, že téma pro něj neexistuje. V dezinformačních streamech dokáže s vážnou tváří přecházet:

od technických detailů a IT bezpečnosti,
přes geopolitiku, války a mezinárodní právo,
až po duchovní, ezoterické a „energetické“ úvahy o světě.

Všechno pojí jedna linka: základní nedůvěra ke státu, institucím, médiím a Západu jako takovému. Role „zvědavého komentátora“ je přitom klíčová. Cimbál téměř vždy rámuje své výstupy stylem:

„Jen se ptám, kde je pravda…“
„Nemůže to být tak, že…?“
„Neměli bychom zpochybnit, jestli…?“

Na papíře to vypadá jako kritické myšlení. V praxi je to ale metoda systematického podrývání reality – od ověřených faktů ke konstrukcím, které se dokonale hodí proruské propagandě.

Od „svobody slova“ k šíření ruských narativů a osobním útokům

Cimbál opakovaně vystupuje jako bojovník proti cenzuře. Podepsal petice proti „omezování svobody slova“, stěžuje si na návrat „50. let“ a mluví o tom, že média přebírají „jednostrannou propagandu“. Sám sebe staví do pozice člověka, který je „umlčovaný“, přestože v praxi má platformy, rozhovory, streamy a kontinuální přístup k publiku v desítkách tisíc lidí.

Ve skutečnosti je však často popisován jako aktivní šířitel proruských narativů: média i watchdog projekty ho spojují s obsahem, který relativizuje nebo překrucuje ruskou agresi, zpochybňuje ukrajinské oběti a podsouvá publiku obraz, že Západ je agresor a Rusko jen reaguje.

V několika případech šířil například vyvrácená videa o údajném nasazování rekrutů s Downovým syndromem ukrajinskou armádou, čímž pomáhal šířit typický produkt ruské propagandy – emocionální šokový obsah, který má publikum odradit od solidarity s napadenou zemí.

Vedle geopolitických narativů se o něm píše jako o člověku, který se neštítí ani osobních útoků, doxxingu a dehonestace konkrétních lidí, včetně aktivistů a novinářů. Tady končí role „zvědavého diskutéra“ a začíná role agresivního trolla, který pracuje cíleně se strachem a zastrašováním.

Věčný spolukomentátor: člověk, který nikdy nemá poslední dotaz

V ansámblu dezinformačních streamů funguje Cimbál jako perfektní „druhý hlas“:

moderátor nasazuje téma,
host vykřikuje jednoznačné soudy,
a Cimbál přisedne, nakloní se k mikrofonu a dodá: „Já mám jen takový dotaz…“

Tohle „jen tak se ptám“ ale nikdy není nevinné. Je to technika, jak:

posunout téma o krok dál k radikálnějším závěrům,
vsunout do hovoru další konspirační rámec,
zpochybnit „mainstream“ výkladem, který zní sofistikovaně, ale stojí na dojmech a manipulaci.

Výsledkem je, že v každém streamu, kde se objeví, zůstává pachuť „vždyť ono to vlastně může být úplně jinak“ – a přesně to je munice, kterou dezinformační scéna potřebuje.

Pavel Cimbál není nejhlasitější křikloun u stolu. Je to ten, kdo se tváří, že jen „vznáší otázky“ a „doplňuje kontext“, ale u toho systematicky podpírá narativy, které pracují pro autoritářské režimy a proti demokratickým institucím.

Makak roku v kategorii „věčný dotaz z druhé řady“

Spolukomentátor dezinformačních streamů – vždy připravený přidat „hlubší pohled“ tam, kde už i hosti jedou na plný plyn.
Role „troll a hater“ povýšená na značku – sám se tak označuje a publikum to bere jako autenticitu, ne varování.
Technický background jako štít – bývalý pedagog a IT specialista působí důvěryhodně i ve chvíli, kdy tlačí zjevné bludy.
Proruské narativy v rukavičkách – místo vulgární propagandy uhlazený „kritický pohled na Západ“.
Osobní útoky a doxxing – když dojdou argumenty, nastupuje lov na „nepohodlné“ osoby.

Pavel Cimbál je makak roku v kategorii „věčný zvědavec, který se náhodou vždycky zeptá tak, jak to sedí Kremlu“. Vypadá jako člověk, který se jen přidal na kus řeči – ve skutečnosti je to stálý člen kapely.