web statisticsvisitor activity tracker

Bývalý šéfredaktor Reflexu, který tak dlouho psal o makacích české politiky, až se do ankety přihlásil sám za sebe. Publicista, jenž dokáže každou kauzu přefiltrovat přes „Reflexácký“ sarkasmus a tvářit se u toho, že cynismus = nestrannost. Po odchodu z Reflexu si založil vlastní satirický plátek a mluví do éteru v rádiu Prostor – prostě makak, který se odmítá smířit s tím, že by byl jen komentátorem a ne hlavní postavou show.

Marek Stoniš: komentátor, který si spletl klávesnici s bitevním polem

Marek Stoniš, bývalý šéfredaktor Reflexu, je muž, který strávil tolik let psaním o podivnostech české politiky, až se jednoho dne ocitl na hraně toho, že se stane jejich součástí. Jeho styl je nezaměnitelný: ostré komentáře, jedovaté poznámky a sarkasmus pronášený s tónem, jako by každé jeho slovo bylo lékařskou diagnózou společnosti.

Po odchodu z Reflexu si založil vlastní platformu, kde dál pokračuje v tradici ironických glos, tentokrát bez redakčního filtru a s ještě větší dávkou „svobody slova“. V jeho podání je komentování politiky spíš gladiátorský sport než žurnalistika – a on je vždy ten, kdo vstupuje do arény jako první.

Reflexácký sarkasmus jako životní filozofie

Stonišův styl je založený na jednoduchém pravidlu: když už se nedá něco opravit, dá se tomu alespoň vysmát. Jeho komentáře často působí jako směs nihilismu, černého humoru a pokusu přesvědčit publikum, že nadhled je jediná zbývající metoda, jak přežít českou realitu bez duševní újmy.

Jenže sarkasmus u něj někdy supluje analýzu – Stoniš komentuje témata tak rychle, že je občas těžké poznat, kde končí ironie a začíná jeho skutečné přesvědčení. To však jeho fanouškům nevadí. Naopak. Pro ně je to důkaz, že mluví „na rovinu“, i když to občas zní jako výstup stand-up komika.

Od Reflexu k vlastní scéně

Po ukončení svého působení v Reflexu se Stoniš vydal cestou mediální samostatnosti. Založil satirický magazín, v němž pokračuje ve stylu, který mu zajistil publikum: ostré glosy, komentáře mířené na politiky všech stran a nezaměnitelný tón „já vám to teď řeknu tak, jak to je“.

A jako bonus si přidal i vysílání v rádiu Prostor, kde jeho hlas a projevy získaly další platformu. Z komentátora se tak stal téměř herec ve vlastním mediálním univerzu.

Stoniš jako hlavní postava, nikoli pozorovatel

Když Marek Stoniš mluví o politice, působí to, jako by se nechtěl smířit s rolí pouhého komentátora. Jeho vystoupení mají atmosféru monologu hlavního hrdiny, který sleduje chaos kolem sebe a nevěří, že někdo jiný nechápe, jak je to celé jednoduché – stačí být cynický a mít pravdu první.

Je to styl, který k Makakovi roku sedí dokonale: sebevědomý komentátor, který z téhle soutěže patrně udělá další glosu, a při troše štěstí i titulní stránku svého vlastního magazínu.

Makačí kvality? Rozhodně publicistické

  • střelba sarkasmem na všechny strany,
  • životní přesvědčení, že cynismus je analytický nástroj,
  • mediální ambice větší než některé politické strany,
  • a styl, který se nezalekne žádného tématu, pokud se na něj dá napsat ostrý titulek.

Zdroje