Profil: Lukáš Pollert

Olympijský hrdina, který po kariéře zjistil, že nejrychlejší adrenalin dnes neplyne z peřejí, ale z komentování společnosti. Z kajaku rovnou do streamů — a jede tam stejným stylem: proti proudu, bez pádla a hlavně nahlas. Kdyby existovala disciplína „slalom mezi fakty“, Pollert by měl další zlato. A rozhovor o tom by natočil ještě cestou domů.

Lukáš Pollert: olympionik, který vyměnil peřeje za proud dezolátských komentářů

Lukáš Pollert je legenda českého sportu — olympijský vítěz, mistr slalomu, muž, který dokázal zkrotit divokou vodu lépe než kdokoli jiný. Jenže po skončení kariéry zjistil, že existuje ještě nebezpečnější terén: česká veřejná debata.

A tak přesedlal z kajaku do streamů, rozhovorů a podcastů, kde jede stejným stylem jako na kanále v Barceloně: proti proudu, bez pádla a nejradši tak rychle, že se u toho nestihnou chytat fakta.

Pokud byl na vodě mistra přes slalom mezi brankami, dnes je šampionem v disciplíně „slalom mezi realitou“.

Od zlaté medaile ke zlatému standardu „já to vidím jinak“

Pollert dlouhodobě zastává postoj, který by se dal shrnout jednoduše:

„Já si myslím svoje.“

Bez ohledu na to, zda jde o zdravotnictví, politiku, covid, společenské změny nebo evropské dění — Pollert má vždy připravený proud myšlenek, který se valí kupředu s intenzitou jarního tání.

A stejně jako voda, ani on se příliš nezdržuje překážkami typu:

doložené studie,
kontext,
odborný konsenzus,
nebo elementární logika.

Pollert prostě jede — a kdo chce, připojí se. Ostatní ať stojí na břehu a mávají.

Slalom mezi fakty jako nová olympijská disciplína

Pollert má vzácný talent: dokáže vzít jakékoli téma a stočit ho do hluboké filozofické úvahy, která zní napůl jako přednáška, napůl jako stream z chatky u řeky, kde už třetí den nefunguje internet.

V jeho výkladech se pak:

mezilidské vztahy mění na metafory řek,
politika na boj s divokou peřejí,
a pandemie na „překážku, kterou si každý musí prožít sám“.

Fakta při tom občas dostávají zásah jako branka na slalomovém kanále — zkrátka se jim nevyhne, ale nehraje to roli.

Když komentuje svět, jako kdyby na něj koukal z kajaku

Pollert se stal tváří určitého typu „vlastního názoru“, který nevyžaduje data, ale především pocit.

Jeho veřejné výstupy působí dojmem, že se svět zjednodušuje do řeky, kde stačí „jet na sebe“, necouvat a doufat, že to dopadne dobře.

Bohužel, realita je méně jako kanál v Troji a víc jako dokumentární série o tom, co se stane, když olympionik nechá volně proudit myšlenky.

Makačí kvality? Proudové myšlení bez helmy

schopnost mluvit o čemkoli, aniž by to setřelo kapku argumentace,
přesvědčení, že osobní zkušenost > vědecká data,
komentáře, které proudí rychleji než divoká voda,
postoj, že je lepší „jet proti proudu“, i když nikdo netuší proč.

Lukáš Pollert je makak roku v kategorii „olympijský filosofař bez brzd a bez mapy“. Voda mu šla skvěle — komentování světa mu jde stejně divoce.