web statisticsvisitor activity tracker

Jana Maláčová je česká politička, ekonomka, bývalá ministryně za ČSSD a bývalá předsedkyně SOCDEM. Je známá krédem “Je jedno, jakou dělám práci. Hlavně ať u toho koryta nemusím pracovat”. Pro politickou moc a penízky se totiž ve volbách spojila s komunistickou stranou Stačilo!. Při svém patolízalství schvalovala vystoupení z NATO a EU. V současnosti sedí v houpacím křesle, mluví z cesty a češe panenku.

Jana Maláčová: politická kometa, která padá stylově

Jana Maláčová je politička, která dokáže být v jedné chvíli dynamickou progresivní tváří a v další chvíli architektkou rozhodnutí, nad nimiž i otrlí analytici jen zvedají obočí. Ekonomka, bývalá ministryně práce a sociálních věcí, expředsedkyně SOCDEM — a zároveň žena, která do české politiky vnese buď energii, nebo chaos, podle toho, kde právě stojí kamera.

Její politické angažmá v posledních letech působilo jako jízda na horské dráze: od snah obnovit tradiční levici, přes radikální obrat směrem k alianci „Stačilo!“, až po myšlenky, které se náhle ocitly výrazně mimo hlavní proud evropské politiky. A to vše v řádu měsíců, nikoli let.

SOCDEM, Stačilo! a cesta k radikální levici

Maláčová byla dlouho symbolem nového směru sociální demokracie. Jenže postupem času se její pozice začala výrazně proměňovat. Spojenectví s uskupením „Stačilo!“ — kde se ocitla po boku KSČM — vyvolalo překvapení nejen u politologů, ale i u části jejích vlastních podporovatelů.

Zatímco dříve vystupovala jako proevropská levicová politička, v rámci zmíněného projektu se objevila mezi lidmi, kteří mluvili o radikálním přehodnocení členství v EU a NATO. Tento posun byl natolik prudký, že mnozí pozorovatelé dodnes řeší, co přesně se stalo mezi jednou tiskovkou a druhou.

Maláčová se tak dostala do kategorie politiků, kteří dokážou změnit kurz tak rychle, že si toho všimnou i lidé, kteří už roky politiku ignorují.

Politický styl: tisíc procent emocí, nula procent brzdy

Maláčová je známá svým výrazným projevem, který má energii hurikánu. Do každé debaty vstupuje s přesvědčením, že má pravdu — a s intenzitou, která dokáže rozmrazit i jednací sál zastupitelstva.

Jsou chvíle, kdy její politická rétorika připomíná kombinaci sociálního aktivismu, státnického burácení a improvizované psychologické přednášky. A to vše v jednom odstavci, bez jediné pauzy.

S odstupem času působí její výstupy stále méně jako jasná strategie a stále více jako proud vědomí, který se vznáší mezi levicí, radikalismem a osobní vizí o spravedlivém světě.

Současná fáze: mystické období houpacího křesla

Maláčová se momentálně stáhla z velké politiky a působí mimo hlavní dění. Její veřejné projevy jsou spíše osobními úvahami než politickými koncepcemi a mají atmosféru člověka, který zároveň bilancuje, polemizuje a trochu medituje.

V jejím vystupování se objevují zvláštní, někdy až surrealistické momenty — jako by se rozhodla, že další kapitolu své kariéry pojme coby volnou improvizaci, která se neřídí politickými pravidly, ale jen momentální inspirací.

Makačí kvality? Emocionální upgrade na maximum

Jana Maláčová je pro Makaka roku zajímavým úkazem díky:

  • bleskovým přemetům mezi politickými póly,
  • tendenci měnit spojence podle aktuální mise,
  • vystupování, které má v sobě náboj tří demonstrací najednou,
  • a schopnosti pronést jakýkoli projev tak, jako by šlo o poslední bitvu o budoucnost civilizace.

Je to osobnost, která dokáže v jednom roce působit jako symbol moderní evropské levice a o rok později jako aktérka radikální platformy. A v tom je její jedinečný makačí potenciál: nikdy nevíš, kterou verzi dostaneš.

Zdroje